Úcta k svatým Jesličkám je úcta pro všechny časy, ale zvláště pro ty obtížné, jaké prožíváme. Pod slovem jesličky nemáme na mysli jen krmelec, do kterého byl Ježíšek uložen a který je uctíván v římské bazilice Santa Maria Maggiore, známé také jako Santa Maria ad praesepe. Předmětem naší úcty je celý velký scénář Narození Páně, tak jak jej představuje tolik zbožných umělců v průběhu staletí.
Radost a řád v jesličkách
Scénář, o kterém v láskyplném mlčení rozjímáme, představuje událost, která je současně historická i věčná. Je to scénář historický, nikoliv mýtický nebo fantastický, protože odkazuje k tomu, co se skutečně stalo 25. prosince 753 (nebo 748) po založení města Říma v určitém historickém místě: N betlémské jeskyni v Palestině.
Odmítáme nesmyslné modernistické rozlišování mezi Ježíšem historickým a Ježíšem víry a potvrzujeme především historickou pravdu. O tento historický základ se opírá naše víra, která představuje rozumový souhlas, který přikládáme slovům evangelia. Tato slova božsky inspirovaná svatá Tradice církve spojila s prvky, které nabízejí kompletní obraz o tom, co se událo v Betlémě mezi 25. prosincem a Zjevením Páně.
Historický scénář má ovšem také svou podobu věčnou. Máme před sebou nejen Svatou Rodinu, ale celý mikrokosmos, který se tyčí z chudé pozemské jeskyně až k hvězdnému nebi. Celá neživá příroda vzdává slávu svému Stvořiteli již jen svou přítomností. Vůl, osel a ovce představující svět živočišný, který oslavuje Boha svou podřízeností člověku, králi tvorstva. Pastýři a mágové představují obraz společnosti hierarchicky uspořádané, která se spojuje v adoraci Ježíše.
Pravda, která rozptyluje temnoty
Andělské sbory, rovněž hierarchicky uspořádané, se klanějí a oslavují zrození Páně. Svým jasem, kterým ozařují, a jásotem, s jakým pějí své zpěvy, zcela proměňují atmosféru. Díky jim se chýše přetváří v královskou komnatu, sláma září jako ryzí zlato, obyčejné kameny se třpytí jako drahokamy. Maria a Josef uprostřed scény nabízejí vzor absolutní shody s Boží vůlí, dokonalé klanění tajemství Vtělení, mystickou jednotu, s jakou se Bůh přetváří v člověka a zázračně se stává viditelným. Ježíš Kristus kraluje z jeslí, které jsou trůnem lásky. Ale tajemství lásky je také tajemstvím spravedlnosti.
Jak poznamenává P. Nepveu: Jesličky jsou také Tribunálem Ježíšovy spravedlnosti, protože zde pronáší výrok, který bude jednou vynesen proti světu: Běda světu! ( Mt 28,7) Běda pyšným, běda smyslným, běda zženštilým, protože jejich stav je v protikladu ke stavu Ježíše v jesličkách.
Ježíš v jesličkách je Pravda, která rozptyluje temnoty, do kterých jsou ponoření zbloudilí; je Cesta, která povede ty, kteří sešli z cesty, je Život, který se vlévá tomu, kdo padá a umírá.
Jesličky jako opak současného chaosu
Ježíš zná, co my nevíme, může, co my nemůžeme, nabízí nám onu lásku, kterou mu chceme darovat, ale které nejsme schopni. Milujme Ježíše v jesličkách a milujme jesličky v něm. Naše nenávist ať znamená radikální rozchod se zlem a totální jednotu s dobrem. Všichni ti, kteří nenávidí jesličky, chtěli by je vyhnat z našich měst a z našich domovů. Bojujme za jejich obranu, protože bojujeme za obranu křesťanské civilizace, jejímž modelem jsou právě Jesličky.
V jesličkách panuje řád, který je správným uspořádáním věcí. Proto zde vládne mír a pokoj řádu. Jesličky jsou opakem současného chaosu a předznamenávají posvátný řád, který Maria slíbila ve Fatimě. Ve vigilii bojů, které nás čekají.
Ať naše srdce odpočívá v těchto dnech ve svatých Jesličkách!
