Ve středověkých českých zemích bylo veškeré vnímání běhu času navázané na křesťanské svátky. A protože Narození Páně vždy patřilo ke dvěma nejdůležitějším událostem církevního kalendáře, není divu, že právě 25. prosinec se stal po dlouhá staletí začátkem nového roku.
Tento způsob počítání se v odborných kruzích nazývá „vánoční styl" nebo latinsky „stilus Pragensis" – pražský styl. Proč zrovna pražský? Protože se tento způsob datování velmi důsledně používal právě v pražské arcibiskupské kanceláři. Když arcibiskup psal listinu 30. prosince, už v ní uváděl číslo následujícího roku, protože ten pro něj začal již o Vánocích.
Takže pokud se něco stalo například 30. prosince 1400 (podle vánočního stylu), odpovídalo by to v našem dnešním pojetí vlastně 30. prosinci 1399. Nový rok totiž už začal 25. prosince 1399. Trochu matoucí? Spíše doklad, že datování v minulosti zdaleka nebylo tak důležité, za jaké jej dnes pokládáme.
Novinka přichází
České instituce používaly vánoční začátek roku od nepaměti. Tato tradice přetrvávala po celou dobu vlády přemyslovských panovníků a pokračovala i za Lucemburků. Teprve za vlády Václava IV. (konec 14. a začátek 15. století) začaly být častější výjimky.
Zajímavostí je, že už ve 13. století se v listinách Přemysla Otakara II. a Václava II. občas objevil jako začátek roku 1. leden. Nešlo však o pravidlo, spíš o výjimku: vyzkoušet něco, co se v Evropě postupně prosazovalo.
Významným mezníkem byl rok 1366, kdy pražská arcibiskupská kancelář začala trvale používat 1. leden jako začátek roku. V té době narůstal vliv římského práva, které počítalo rok od 1. ledna.
Z pražské arcibiskupské kanceláře se nový způsob datování šířil pomalu dál. V první polovině 16. století už nebyl 1. leden jako začátek roku jen záležitostí centrálních úřadů, ale používal se obecněji napříč českými zeměmi. A ve druhé polovině 16. století se 1. leden stal už prakticky všeobecným způsobem počítání začátku roku.
MEDÍKY. ZBRAŇ NEJEN PROTI CHŘIPCE!
Daniel Fiala se vrátil z další objevné cesty po Číně. Dále tak rozšířil naše možnosti sebeobrany nejen proti zvolna vrcholící sezónní chřipce a jejím následkům. Tisíce vděčných uživatelů jeho přípravků už také vědí, jak účinné jsou při léčení a prevenci i těch nejzávažnějších chorob včetně onkologických.
O tom všem si povídal v dosud posledním rozhovoru s Petrem Hájkem. A přidal autentické reakce z těch mnoha, které dokumentují často téměř zázračné účinky těchto znovuobjevených přírodních pomocníků našeho zdraví.
A je také podstatné, že nákupem přes supramedex.protiproud.info, současně pomáháme k další svobodné existenci Protiproudu. Tak krásný a hlavně zdravý rok 2026, nepodvolení!
Další způsoby jak začít nový rok
Zatímco vánoční styl byl v Čechách nejrozšířenější, v jiných částech Evropy a občas i u nás se používaly i jiné způsoby počítání začátku roku.
Ve Francii byl velmi rozšířený velikonoční začátek roku. To mohl být docela problém. Velikonoce totiž nemají pevné datum. Jde o pohyblivý svátek. Slaví se první neděli po prvním jarním úplňku, takže se rok mohl začínat kdykoli mezi koncem března a koncem dubna.
To bylo pro úředníky a obchodníky docela komplikované. Představte si, že byste nevěděli, kdy vlastně začíná nový rok, protože by se to měnilo každý rok. Proto se tento styl nakonec neujal tak dobře jako jiné.
Ve starověkém Římě původně začínal rok 1. března, kdy začali nastupovat do úřadu konzulové. Tato stará tradice přežívala v některých částech Evropy ještě dlouho po pádu Římské říše. I ve středověké Francii se občas používal březnový začátek jako alternativa k velikonočnímu stylu. Nicméně Caesar už od roku 45 před Kristem přesunul začátek úředního roku na 1. leden - a právě tato mladší římská tradice se nakonec stala základem našeho dnešního kalendáře.
Zajímavou kombinací náboženského a praktického hlediska byl začátek roku 25. března, kdy církev slaví Zvěstování Panny Marie (tedy den, kdy archanděl Gabriel oznámil Marii, že porodí Ježíše). Tento styl se používal například v některých oblastech dnešní Itálie. Někdo si možná všimne: mezi 25. březnem a 25. prosincem je právě devět měsíců – doba těhotenství. Tato symbolika nebyla náhodná.
PROČ DRAMATICKY ROSTE CENA ZLATA?
Stanou se naše peníze postupně bezcennými? A co teprve až nám vezmou hotovost? Staneme se zcela bezmocnými? Je právě v tom, že si to mnozí uvědomují, trvající a stále se zvyšující "zlatý boom"?
Právě na to se ptá Petr Hájek ekonomického a finančního experta Roberta Vláška. V několika rozhovorech jde především o to, jak se systému nepodat, ale účinně se bránit drzosti a totalitě vlád a bank.
Máme sice novou Babišovu vládu, ale vypadá to, že zmíněné otázky ještě zesílí, protože po zničujících letech s fialovou mafií se státní rozpočet zatočí ve spirále obrovského státního dluhu
Bez ohledu na to, co se stane, nemusíte být mezi ožebračenými - a ještě můžete přispět k přežití a rozvoji Protiproudu!
Indikce a regnální rok
Když ještě nebylo zcela běžné počítat roky podle letopočtu od narození Krista, používal se v listinách často zvláštní systém zvaný indikce. Jednalo se o číslo od 1 do 15, které se neustále opakovalo v patnáctiletém cyklu.
Problém indikce? Sama o sobě vám neřekla, ve kterém roce vlastně jste. Číslo indikce 5 se vrátilo vždy po patnácti letech, takže bez dalších údajů (jméno vládnoucího panovníka, význačné události atd.) jste netušili, jestli je rok 1200, 1215 nebo 1230.
Proto se indikce většinou kombinovala s dalšími způsoby datování. V českých zemích se používala římská indikce s vánočním začátkem roku – což znamenalo, že se číslo indikce měnilo právě o Vánocích.
Další běžný způsob byl počítat roky podle toho, kolikátý rok vládne tenkterý panovník. V listině byste našli třeba zápis: „Léta Páně 1350, ve 4. roce panování našeho krále Karla..."
To bylo praktické, protože každý věděl, kdo právě vládne. Problém nastal, když jste potřebovali převést toto datování do dnešního kalendáře – museli jste znát přesný den nástupu panovníka na trůn a od kterého dne se počítal začátek jeho „regnálního roku".
Velká změna
Po staletí používala křesťanská Evropa juliánský kalendář, který zavedl Gaius Iulius Caesar a jehož - jak jsme již pochopili - správným, avšak ne vždy respektovaným začátkem byl 1. leden. Byl to geniální systém – rok měl 365 dní a každý čtvrtý rok byl přestupný s 366 dny.
Jenže byla tam drobná chybička: juliánský rok byl o 11 minut delší než skutečný sluneční rok. To zní jako maličkost, ale za staletí se z toho stal velký problém. Kalendář se pomalu, ale jistě rozcházel se skutečným během přírody.
Ve 14. století si toho všimli učenci: jarní rovnodennost, která měla připadat na 21. března (to bylo důležité pro výpočet Velikonoc), už připadala na 11. března. Za pět set let rozdíl deseti dnů!
V roce 1582 se rozhodl jednat papež Řehoř XIII. Svolal komisi odborníků – astronomů a matematiků – kteří vypracovali návrh na reformu kalendáře. Jejich řešení bylo jednoduché a zároveň důmyslné:
- Okamžitě „přeskočit" deset dnů, a tím srovnat kalendář se skutečností
- Změnit pravidla přestupných let, aby se chyba v budoucnu neopakovala
- Nový kalendář dostal jméno po svém tvůrci – gregoriánský kalendář.
Jak to vypadalo v praxi?
Papež svou bulou nařídil, že po 4. říjnu 1582 bude následovat rovnou 15. říjen. Deset dnů prostě zmizelo ze světa!
Toto rozhodnutí okamžitě přijaly katolické země – Španělsko, Portugalsko, většina Itálie a Polsko. Ale v ostatních částech Evropy to bylo složitější.
V Čechách měl reformu kalendáře původně provést už v listopadu 1582 pražský arcibiskup Martin Medek z Mohelnice. Ale narazil na problém: velká část obyvatelstva i šlechty se hlásila k protestantským vyznáním a změnu vyhlášenou papežem odmítala z principu. Kromě toho české stavy tvrdily, že změna kalendáře je zásah do zemského práva a musí ji schválit zemský sněm. A ten v roce 1583 reformu odmítl.
Císař Rudolf II. viděl, že dobrovolně to nepůjde. Proto 3. prosince 1583 vydal mandát, kterým reformu prostě nařídil – bez ohledu na sněm. V Čechách měl po 6. lednu 1584 následovat 17. leden (už byl rozdíl 11 dní, ne 10 jako původně).
Ve Slezsku proběhla změna trochu jinak: po 12. lednu následoval 23. leden 1584.
JDE O ZDRAVÍ A ŽIVOTY? MÁME ZBRANĚ!
Nejpozději od covidu snad nikdo rozumný nepochybuje o tom, že nám jde o zdraví a životy i skrze působení nebezpečných vakcín a mnoha chemických farmak označovaných za léky. Jak se tomu bránit za využití čistě přírodních metod bez použití chemie?
Mluvíme o tom - a hlavně o nejnovějších "zbraních" a metodách, jak nemocem čelit a předcházet - v zásadních zdravotních rozhovorech Petra Hájka s Jiřím Černotou. Na ten poslední se podívejte zde!
Vytvořte si bezplatný účet BEWIT, kterým se dostanete k výrazným slevám s kompletní nabídkou na e-shopu firmy BEWIT.
Pro nepodvolené je podstatné zdůraznit, že nákupem svých "zbraní" přes tyto odkazy pomáháte nejen sobě, ale významně podporujete i existenci a sebeobranu Protiproudu. Děkujeme!
Moravský vzdor
Morava ale mandát neuposlechla. Moravští stavové byli ještě umíněnější než čeští a nový kalendář odmítli přijmout. Císař si to ale nenechal líbit a v červenci 1584 vydal další, ještě přísnější mandát. Tentokrát s vyhrůžkami.
A tak se na Moravě po 3. říjnu 1584 ocitli lidé rovnou ve 14. říjnu.
Protože výpočet data Velikonoc závisí na kalendáři, stala se tak v roce 1584 v českých zemích bizarní věc: Velikonoce se slavily dvakrát! V Čechách, kde už platil nový kalendář, byly Velikonoce o čtyři týdny dříve než na Moravě, kde ještě platil starý juliánský kalendář. Představte si zmatek obchodníků, kteří cestovali mezi Prahou a Brnem.
Poslední městem v Českém království, které přijalo gregoriánský kalendář, byla Kadaň – až v roce 1588. To už měla reforma za sebou šest let a Kadaňští patřili k těm úplně posledním tradicionalistům.
Protestanské země se přidávaly mnohem pomaleji. V Německu katolické státy přijaly reformu v letech 1583-1584, ale protestantské až v roce 1700. Německo tak bylo po více než století kalendářně rozděleno.
Švédsko si to zkomplikovalo ještě víc: chtěli reformu provést postupně – každých 40 let vynechat jeden přestupný den. V roce 1700 začali, ale pak na to zapomněli, takže pak měli úplně jiný kalendář než všichni ostatní!
Anglie zavedla gregoriánský kalendář až v roce 1752. A ještě zde lidé protestovali, že jim bylo „ukradeno" několik dní života.
Rusko zůstalo u juliánského kalendáře až do revoluce v roce 1918. Proto se říká „říjnová revoluce", i když podle moderního kalendáře se odehrála v listopadu.
A pravoslavná církev juliánský kalendář používá pro církevní účely dodnes.
Dlouhá cesta
Cesta od vánočního začátku roku k tomu novoročnímu tedy byla dlouhá a plná překážek. První zmínky o 1. lednu jako začátku roku se v českých zemích objevily už ve 13. století, pevně se zavedl v arcibiskupské kanceláři roku 1366, obecně se rozšířil v první polovině 16. století a ve druhé polovině téhož století se stal převládajícím způsobem.
Gregoriánský kalendář, který používáme dodnes, přišel do Čech v roce 1584 – ne bez odporu, ne bez komplikací, ale nakonec přece. A díky tomu máme všichni jasno: rok začíná 1. ledna. Žádné hádky, žádné nejasnosti, žádné dvoje Velikonoce.
Až příště půjdeme na Silvestra slavit Nový rok, vzpomeňme si na naše předky, kterým to bylo úplně jedno, protože oni své nové roky slavili o Vánocích.
